Också tjeckisk litteratur har sin Wolker, liksom den holländska [bloggen 15/11] sin Wolkers. Tjecken heter Jiří, holländaren Jan. Denna inte särskilt uppseendeväckande tanke uppfordrar dock i flykten till en jämförelse dem emellan. Det är det makabra hos holländaren som gör det värt.
Jiří Wolker betraktar kyrkogården Mirogoj i Zagreb:
Na záhřebském hřbitově, na Mirogoji
z očí se sloupla mi jižní sladká zem,
na záhřebském hřbitově tisíce křížů stojí,
ty jediné v očích svých udržel jsem,
ty kříže dřevěné, tak stejné, tak stejné,
jak stejná je smrt vojáků zabitých v boji.
Zdřevěnělé ruce, spoutané v zápěstí,
mě dovedly urvat a daleko unésti,
s armádou podzemní světem jsem mašíroval.
Do hrobů politých vápnem, nad nimiž jména zvadla
a zůstala jenom těla ve válce světové padlá,
hluboko, hluboko jsem se propadal,
a každý mrtvý se přitiskl ke mně jako hlas úpěnlivý
a každý mrtvý se ptal:
Pověz mi, živý,
proč jsem umíral?
Kořeny v květech mohou slunce uchopit,
mrtvý v živém se doví, proč pad,
pro krále, vlasti, pro vše je možno se bít,
ne pro všechno lze však umírat.
Ó mrtví z Rus, Němec, Čech a Francie,
v dlaně mé kladete dědictví hrobu a krve,
modlím se nad ním, ať v pěstích mých ožije,
ať na chléb a na víno vzkvétá,
a otázku vaši těžkou a slavnou jak zvon
co možno nejvýše v hrudi své zavěšuji,
z rozkazu božího živý s živými žít budu ji,
zivou otázku vaši, – ó mrtví ze všech front světa!
Där alltså vandringen på kyrkogården leder till vad man kan kalla upplyftande, allförsonande tankar – ”Ó mrtví z Rus, Němec, Čech a Francie” – hos Wolker, är ett besök på motsvarande plats för Wolkers endast ett incitament att skildra kroppens förruttnelse och likstank.
Så handlar den fysiska döden hos dem båda egentligen om livet och den enskilda psykologin. Hatets mål och mening är att döda, döda och skada. Ändå har hon som hatar slutligt förlorat sin sak när hon nått sitt mål och tillintetgjort sitt offer.
Wolkers kan inte tala som Paulus: du död, var är din seger? Wolker kan stundom anslå sådana tongångar.
Ja, vi kommer hem. Kanske i år, kanske nästa, och om inte förr så till en inrutad plats under jordens skiftande yta en gång på vår längtans ö i havet.